Dopis

I letos podle dávné tradice přijde čas štědrého večera a při východu první hvězdy zazní zvuk zvonečků umocněný úvodní koledou letošních vánoc.

Když pokročí čas ještě o drobný krůček ke dvacáté hodině, rozsvítí se svíce v turském kostele sv. Martina a rozevřou se jeho vstupní dveře, aby tak mohla sváteční atmosféra barokního interiéru přijmout a oslovit návštěvníky. I když o dvacáté hodině, přece jen půlnoční mše. Ozve se opět s novou silou a podmanivostí známé Narodil se Kristus Pán.

Ano, tento večer je celý nesen na vlně nekonečně hlubokého mystéria, člověku přiblíženého narozením zdánlivě bezmocného, avšak čistého dítěte. Na tuto událost se můžeme dívat jako na pohádku, východisko víry, nebo jako na jednu z nejhlubších existencionálních otázek lidstva. Touto zdánlivě učenou větou chci jenom naznačit, že celé dění svatého večera je velmi široce otevřeno lidem mnoha filosofických i myšlenkových směrů. Je to jeden z momentů našeho hvězdného roku, kdy by mělo co nejvíce lidí stanout v obdivu, v úctě, případně ve zvědavosti na něj. Je to jakési pokračování štědrovečerní večeře, kdy chtějí být lidé pohromadě se svými blízkými.

Pokusme se využít tohoto zvyku a stát se blízkými i ve větší společnosti a pozdravit se pozdravem smíření, abychom si vzájemně potvrdili mír v duši, který je tak důležitý pro to, abychom prožili tento svátek s intenzitou hodnou jeho velikosti.

Těšme se tedy na setkání, na mši v turském kostele otevřeném ke společné duchovní hostině, Půlnoční 2007.

Akad. mal. Mir. Houšť