Advent 2010 s dotykem básníka

Cesta z Turska na Úholičky a Únětice mizí před očima v mlžném šerosvitu a jen běl sněhu zabraňuje v krajině tmavé pochmurnosti. Taková atmosféra je přímo filmovým plátnem pro zhmotňující se vzpomínky a fantazii.

Když místo dvacítky dosadíme do našeho letopočtu číslo osmnáct, obdržíme rok narození Karla Hynka Máchy. Dvě století od narození možná největšího z romantiků. Proč vítr v těchto místech rozehrává struny, aby zpívaly o někom, pro něhož  bylo dáno z přadena života zlaté niti jen právě pro 26 let a nezbylo po něm ani podoby v kameni či na obraze?

Mácha znal cenu hledání cesty, té duchovní i hmotné. Byl v pravém slova smyslu poutníkem. To není stejné slovo jako turista. Často vycházel z Prahy právě naším směrem, nevynechav únětický pivovar. Právě na Tursku se mohl rozhodnout, dá-li se spíš krajinou polí a zahrad anebo se ponoří mezi skalní úžlaby a vrchy někde mezi Bezdězem, Pernštejnem a hradem Houskou, kde utichaly odrazy zvuků běžného života lidí a otvírala se náruč bájí, střetů času a snad i brána do podsvětí. To byla zahrada pro květy Máchovské fantazie. Snad ani sám básník si nestačil uvědomit v tom krátkém záblesku času, jak rychle opustil myšlení prvních vlastenců, kteří s plným nasazením znovu kodifikovali češtinu a těžce ji prosazovali v samém srdci České Koruny.

Mácha pozdvihl metafyzické a existenciální téma života a vývoje celého lidstva, spojil tak grandiózním mostem své začátky německy psané poezie, přes krátkou zastávku, hluboce prožité milostné dostaveníčko s mateřskou češtinou až k velkému tématu, velké básni a byl-li by Mácha Angličanem, pak bychom v literárním oddíle nadepsaném romantismus neviděli na prvním místě George Gordon Byron, ale Karel Hynek Mácha.

Čas adventu, čas přípravy a očekávání, ale také rozjímání, může k nám promlouvat a hluboce se nás dotýkat i slovy Máje. A nenechme se mýlit jarní atmosférou, neboť hlavní motiv, lidská vášeň v podobě ušlechtilé i divoké je věčným tématem pro časy zamyšlení.

Miroslav Houšť