Fontána ve tvaru čínského pentagramu

Napsal jsem již několik článků do tohoto časopisu, ke kterým mě inspirovalo to, čím se zabývám v ateliéru. Nejvíce se nyní soustředím na model fontány pro farmaceutickou firmu přírodní medicíny. Fontána je inspirována čínským pentagramem. Pentagram obecně patří již několik tisíc let do lidské kultury. Přichází k nám jak z východu, tedy z Číny, tak ze západu, tedy z Egypta.

(Světové strany myšleny na základě mystiky, ne přísné kartografie.) Je jedním z hlavních symbolů posvátných geometrií, jež naše kultura převzala a transponovala i do křesťanské mystiky. Nám je nejvíce tento geometrický útvar znám jako strohá pěticípá hvězda. V této okleštěné podobě byl zvulgarizován jako znak utopických sociálně inženýrských experimentů minulého století.  

Nemohu tento věčně modifikovaný symbol na této stránce rozebírat do hloubky, proto připomenu aspoň jeden z jeho daleko romantičtějších dávných významů jako znamení ženského principu, jako znamení Venuše.

Číňané na půdorysu pentagramu rozvíjejí své filosofické znalosti světa. Promítají ho do pro nás romantické podoby pětihlavého čínského draka, aby tak zbavili obrazec jeho pěti ostrých hrotů. Každá hlava (hrot) nesou symbol živlu. Na vrcholu stojí oheň, dále po směru hodinových ručiček  země, kov, voda a dřevo.

Při tvůrčí práci a velkém soustředění na zobrazovanou ideu se v mysli autora protínají nejrůznější významy a konsekvence daného motivu. Tak jsem se i já rozpomněl na tolik věcí souvisejících s lidským uchopením vody, jako věčného kolujícího a mimořádně cenného fenoménu, fenoménu především nehynoucího a stále se opakujícího života, Aqua vita, Živá voda. Neodbytně se mi v dějinném panoramatu zrcadlí egyptské pyramidy a babylonské zigguraty v hladinách promyšlených zavlažovacích systémů. Blíže se k nám, zůstávám stále fascinován majestátností římských vodovodů, akvaduktů, které mnohdy velmi členitou italskou krajinou převádějí na bedrech své mostní konstrukce kamennými žlábky vodu pro uhašení lidské žízně, pro lázně a fontány. Posouvaje se v čase, nemohu přehlédnout barokně rokokové Versailles a už pomyslný poutník přichází k nám, aby mohl bezmezně obdivovat nekonečné modifikace kašen a fontán.

V samém centru státu vzpomeňme aspoň Zpívající fontány poblíž Belvederu, Plečnikových fontán provedených v poněkud mediteránním stylu a již jsme vyšli z Hradčanských zahrad, stojíme u boku Svatovítské katedrály a jsme zasahováni drobnými kapičkami vody, jež osvěžuje svatého Jiří v boji s bronzovým drakem.

Toto šperkařsky minuciózní zformování kouzelné vody však v Čechách důstojně doplňuje i soustava umělých jezírek a jezer a tak dokonale inženýrsky promyšlených a Zlatou stokou propojených jihočeských rybníků.

Mluvil jsem doposud o uchopení vody monumentálním i komorně rafinovaným způsobem. Přicházející jaro mě přivádí k vodám přírodním, pramenům a studánkám, potokům a stružkám, které přitahují lidskou pozornost především v tomto období, opředeny množstvím pradávných zvyků, pradávnou magií, něčím, co nás spojuje a uvádí do kontinuity s našimi předky. Celé toto dění ústí do velkého symbolu trvalé a cyklické obměny, kdy něco končí, pro nás nyní zima a něco nového se rozvíjí, tak jako novou silou vytrysklý proud vody z právě vyčištěné studánky.  

Miroslav Houšť