Umělecká tvorba akademického malíře Miroslava Houště

je pokračováním staleté a nepřerušené klasické výtvarné tradice.

Údolí mezi Karlovým hradem Kašperkem a královským horním městem Kašperskými Horami

Údolí mezi Karlovým hradem Kašperkem a královským horním městem Kašperskými Horami uspořádalo pod letním nebem bohatou hostinu. Své menu nepřeberných chutí, vůní tvarů i barev přikrášlilo ještě křídly motýlů. Ta sametová pestrá křídla vyvolávají vzpomínku na šat dávných monarchů a přepych nákladníků zdejších zlatodolů.

Hlavní úder poledního světla se proměnil v oslňující odraz na bílé halence mladé malířky, mé ženy, učiniv ji dominantou čarovného majestátu pravého poledne.

Takto jsem popsal jeden ze svých grafických listů pro stránky kalendáře 12 autorů, který připravuje pro rok 2008 ve svém studiu ART D ing. Přemysl Černý.

Nyní již nemusím letní atmosféru čerpat z obrazu. Letní období hojnosti s modrým nebem, hradovitými mraky, bouřkovou oblohou barvy oceli na níž křivolaké hady blesků střídají často oblouky duhy, nás nyní s jistým předstihem pojalo do své štědré náruče.

Napadá mě, jak jsme i my tady na Tursku propojeni s relativně vzdálenou Šumavou. Jsme spojeni cestou, která je starší všech těch, jež udusala noha dávných předků, je životodárná, krotká i divoká, konejšivá i budící hrůzu, je inspirací básníků, malířů, sochařů, hudebních skladatelů i architektů. Stavitelé ji ozdobili mnohými pozoruhodnými klenbami a liniemi mostů, jezů, mlýnů, hamrů a jiných vodních děl.

Ano, je to řeka, odlišená od nepaměti od jiných svým jménem Vltava. Zkusme se v prázdninových  dnech vydat k jejímu počátku, do kapradinové zahrady šumavského hvozdu, kde z pod kořání věkovitých smrků na samé zemské hranici vyvěrá pramen matky českých řek. Naše putování podél toku či po vodě bude střeženo pohledem svatého Jana Nepomuckého, jehož statuemi, většinou  barokně rozevlátými, osadili lidé pilíře mnohých mostů, aby bděly nad nimi i nad jejich uživateli. 

 

Akad. mal. Miroslav Houšť