Výlet na Točník

​Slunce svítí ještě pod ostrým úhlem. Každé jeho proniknutí mračnými závěsy zdůrazní tvary věcí. Aby jeho zářící šípy nezraňovaly sítnici, je jejich ostrost namnoze rozpouštěna v neuchopitelné substanci atmosféry.

Jeviště divadla zázraků je připraveno.

Člověk se musí zaměřit kromě celku také na detaily, zjistí třeba, že vržený stín rozsochatého stromu, promítnutý na omítku ještě dotýkanou barokem, je fascinujícím dílem božského tvůrce, který dokáže zmnožit svá stvoření roztodivnými fatamorganami rozlitými třeba v zrcadlech vodních hladin.

V takovém naladění vinoucí se silničky připomínají masivní stříbrné žíly, které Matka Země nedokázala udržet ve svém lůně a ony se jí pak rozběhly rozpustile krajinou, aby nás mohly lákat i vést kam se jim zachce.

Staneme najednou mezi dvěma hrady, opouští nás zničeho nic jistota času, toneme naplno v kouzelné atmosféře před hospodou U krále Václava. Naše existenciální pocity jsou už tím jediným, čím se můžeme nyní řídit. Zelená a bílá obtéká tvar pozdně klasicistní budovy, svým kontrastem zdůrazňuje její pečlivé stavební provedení.

Za malachitovými dvoukřídlými dveřmi je prostor, jenž je a má býti křižovatkou směru k výčepu, zdroji různých piv a směru do tanečního sálu střeženému proskleným vstupem. Na velkých parketách v sestavě právě vržených kostek, připraveny stále k dispozici, nastavují své hladké plochy elegantní stolky s šuplíčky na výhru a s nikami pro paklíčky karet. Celé zátiší okružuje výrazný zelený sokl s ornamentem, který tvoří základ vysokých stěn, jež pak dávají lokálu charakter vznešenosti.

Také noviny visí jak se patří na rákosových držácích, aby se daly pohodlně otvírat. Visí nejen noviny, ale i obrázky v dubových, tenkých, v rozích přečnívavě křížených lištách obtížených ornamenty z dubových listů. Jak archa je zde rozprostřena tabulatura pokryta akurátně vystínovanými písmeny.

Zajímá vás, co písmena říkají? Co jiného než domácí tlačenka, škvarkové sádlo, topinky s pivním sýrem, bramborák, matesy, utopenci, feferonkový salát, okurčičky, cibulky, tataráček - myslím, že to stačí.

Pan vrchní v elegantní bordó vestě se usmívá skoro plaše, spíš očima než ústy, tvoře tak v oblém tvaru svého obličeje asambláž pod názvem „spokojenost“. Podívám se na hodiny, je 18.50, to však přece není pravda, to není chronometr hodin, ale orloj ukazující roky, nyní je léta Páně 1850 a restaurace U krále Václava IV. právě zahajuje provoz.

Akad.mal. Mirek Houšť